Patnáct týmů na Euru má "zahraniční" posily, jen Rusové ne

PLEJER.CZ - čtvrtek 14.06.2012

Je to sice mistrovství Evropy, ale na trávnících v Polsku a na Ukrajině se objevuje i spousta hráčů z Afriky, Ameriky, Asie a Austrálie. Své zastoupení mají i země, které v kvalifikaci na Euru neuspěly.

Patnáct týmů má ve svém středu fotbalisty z kořeny v jiné zemi, jen Rusové se bez "zahraničních" posil obešli. Theo Gebre Selassie, který na Euru reprezentuje Českou republiku a díky otci tak trochu i Etiopii, tak vůbec není výjimkou.

Například ve Francii je to už dlouholetá tradice, že dres s galským kohoutem oblékají hráči s původem v bývalých koloniích v Africe a Karibiku. Vedle fotbalistů tmavé pleti jsou na soupisce i Laurent Koscielny, jehož chtěli mít v mužstvu i Poláci, a Mathieu Valbuena, který má španělského otce. Na Euru je celkem třináct Francouzů, kteří by si mohli vybrat jinou zemi, ale kromě Le Penových nacionalistů to nikomu nevadí.

Podobně jsou na tom Nizozemci s devíti "cizinci", z nichž pět pochází z Karibiku, dva z Maroka, Rafael van der Vaart má španělskou matku a Luuk de Jong se narodil ve Švýcarsku, kde jeho rodiče hráli profesionálně volejbal.

Chorvati mají ve svém středu tři potomky válečných utečenců z Bosny, ale také Brazilce Eduarda, který dostal občanství až ve svých devatenácti letech, kdy už zářil v barvách Dinama Záhřeb. Josip Šimunič vyrostl v Austrálii, ale rozhodl se reprezentovat zemi svých předků.

I jména v německé sestavě prozrazují vzdálený původ. Boateng je z Ghany, Khedira z Tuniska, Mario Gomez za své neněmecké jméno vděčí španělskému otci, ale o tom, že by hrál za jinou zemi, prý nikdy neuvažoval. Stejně jako on se i Ilkay Gündogan a Mesut Özil narodili v Německu a turecký původ jim připomíná jen jméno a muslimská víra, k níž se hlásí.

Zato Miroslav Klose a Lukas Podolski, děti polských emigrantů, nikdy nepřetrhali vazby se svou rodnou zemí. Kloseovi doma v rodině mluví polsky a Podolski o sobě říká, že je Polák, který hraje za Německo. Pokud jejich tým postoupí do čtvrtfinále, budou se tedy oba cítit jako doma.

Jen někteří fanoušci jim možná budou zazlívat, že si nevybrali dres s polskou orlicí, přestože je k tomu kdysi trenéři přemlouvali. To v poslední době je polský svaz v hledání posil v zahraničí úspěšnější. V kádru jsou Boenisch, Matuschyk a Polanski z Německa i Perquis s Obraniakem z Francie, jejichž chabá znalost polštiny bývá občas terčem kritiky.

Za Polsko by mohl hrát i Phil Jagielka, kdyby si ovšem nevybral Anglii. Vedle něj kolébku fotbalu tradičně reprezentují i hráči tmavé pleti z Afriky i z Karibiku jako Cole, Young, Walcott, Defoe nebo Welbeck. Na druhé straně hned osm potenciálních Angličanů díky irským předkům kývlo na nabídku trenéra Trapattoniho.

Portugalci spoléhají na Brazilce i na hráče z Kapverdských ostrovů, Řekové pocházejí i z Německa, Albánie a Austrálie. Švédové mají nejen Ibrahimovice z Bosny, ale i Bajramiho z Kosova, Fina Toivonena, Safariho z Íránu a Martin Olsson nezapře svou keňskou matku. Dán Jores Okore má oba rodiče z Pobřeží slonoviny. Ani Italové se nevyhýbají exotickým vlivům - Thiago Motta se narodil v Brazílii, Mario Balotelli má rodiče z Ghany a Angelo Ogbonna z Nigérie.

Ukrajinci zalovili nejen v Rusku (Jarmolenko) a Bělorusku (Milevskij), ale i v Srbsku (Děvič) a Řecku (Chačeridi). Španěl David Silva má sice kvůli vzhledu mezi spoluhráči přezdívku "Číňan", ale jeho matkou je Japonka. Jen Rusové si na Euru vystačí i bez "cizinců".

(ČTK)