PLEJER.CZ | sobota 08.06.2013 | naposledy aktualizováno v 09:23 SEČ

Když si dnes ráno někdo přečte, že česká fotbalová reprezentace hrála s Itálií 0:0, zřejmě jen máchne rukou a zamumlá cosi o dalším nudném mači. Po zápasech s Bulharskem či Dánskem se jeden nemůže moc divit. Tentokráte ale Bílkův tým zaslouží pochvalu, protože proti vicemistrovi Evropy odehrál velmi dobrý zápas. Jen jediná věc chyběla – gól. S jeho střílením má národní tým už dlouho velké problémy a bohužel přišel o dva body, které by ho nechaly v reálné hře o barážovou příčku.

Italové toho v Praze moc nepředvedli. Přísné měřítko snesl jen Buffon. Zlikvidoval tři velké příležitosti, a když už nemohl zasáhnout, pomohla mu po Jiráčkově střele pravá tyč. Jinak těžko někoho vyzdvihnout. Hübschmann a spol. ve středu pole prakticky vygumovali hvězdného Pirla, který se nedostal vlastně k ničemu. El Sharawy si také nekopl, Balotelli měl spíše než náladu fotbalovou chuť řečnit a řečnit. Navíc nedohrál po dvou žlutých kartách. Upřímně řečeno, sudí Moen si na něj počkal a celkem jednoznačně mu ukázal, kdo je na hřišti největší šéf. Fakt je, že norský rozhodčí nebyl dvakrát nadšený tím, že si slavný Mario pokoušel filmováním několikrát vynutit odpískání faulu a rozhodně nešetřil kritikou na jeho adresu. A tak Balotelli šel…

V českém týmu se mi hodně líbil Jiráček. Bylo vidět, co s ním udělá, když je zdravý, může naplno trénovat a má zpátky svou obvyklou kondici. Létal po celém hřišti, dostával se k zakončení, udělal hodně práce i dozadu. Škoda, že se zranil Limberský, přece jen jeho spolupráce s Jiráčkem byla o něco efektivnější než s M.Kadlecem. Na vysoké úrovni odehrál zápas i Darida. Poslední část české ligy ho nezachytila v optimální formě, přišel mi poněkud unavený, ale proti Italům zase předvedl, jak velký potenciál v něm dřímá. Velmi dobře si vyhověl ve středu pole s Rosickým, který také připomněl své nejlepší doby. Z defenzivní čtyřky si nejlépe vedl Tomáš Sivok, pod jeho vedením dokázala obranná čtyřka znemožnit jakékoli nebezpečné ofenzivní manévry slavných útočníků AC Milán. Aby Italové nedokázali celý zápas trefit branku soupeře, to se vidí málokdy. Na druhé straně hřiště se velmi srdnatě rval Libor Kozák. Svedl nespočet soubojů, dostal se dvou velkých šancí, ale na Buffona nedokázal vyzrát. Škoda, že mu spoluhráči neposlali před branku nějaký přesný centr. Ale i tak ukázal, že by měl dostávat v reprezentaci více prostoru. Ovšem gól nedal ani on, což zároveň znamená, že možnost postupu alespoň do baráže o brazilský šampionát se posouvá už značně do oblasti teorie. Škoda, že podobným stylem a s podobným entuziasmem jako proti Itálii nehráli Bílkovi svěřenci doma proti Bulharsku a následně proti Dánsku – tam vznikly ztráty, které se už budou dohánět těžko.

(ČTK)