Zemřel bývalý záložník Liverpoolu a Arsenalu Kennedy, bylo mu 70 let
PLEJER.CZ │ úterý 30.11.2021 │ 18:38
Bývalý anglický reprezentant Ray Kennedy, jenž s Arsenalem a Liverpoolem získal všechny domácí trofeje a jako hráč "Reds" se podílel i na třech triumfech v Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ), zemřel ve věku 70 let. Kennedy dlouho bojoval s Parkinsonovou chorobou, kterou mu lékaři diagnostikovali už v roce 1984.
Rodáka ze Seaton Delavalu v severoanglickém Northcumberlandu odmítl na začátku jeho kariéry slavný Stanley Matthews v Port Vale, protože byl na jeho vkus "příliš pomalý". Později však Kennedy s Arsenalem získal někdejší Pohár veletržních měst (1969/70) i domácí double (1970/71) a s Liverpoolem se kromě trojnásobného úspěchu v PMEZ (1976/77, 1977/78, 1980/81), radoval z Poháru UEFA (1975/76) a pěti titulů mistra anglické ligy (1975/76, 1976/77, 1978/79, 1979/80, 1981/82).
"Samozřejmě se vždycky najde chlapík, který vám propadne čeřenem, a v mém případě to byl Ray Kennedy, který pak sklízel slávu a úspěchy s Arsenalem, Liverpoolem i národním mužstvem Anglie," napsal Matthews ve své autobiografii. "Z Raye se vyklubal vynikající hráč a na svoji obranu můžu říct jen to, že jeho fotbalový vývoj byl opožděný," dodal.
Profesionálním fotbalistou se Kennedy stal v listopadu 1968, kdy podepsal smlouvu s Arsenalem, tehdy ještě jako útočník. V následujícím roce v týmu "Gunners" debutoval a definitivně se prosadil v sezoně 1970-71, kdy v sestavě nahradil zraněného Charlieho George.
V květnu 1971 si Arsenal zajistil mistrovský titul až v posledním ligovém kole díky Kennedyho brance, která rozhodla o vítězství 1:0 na hřišti Tottenhamu Hotspur.
Ve stejné sezoně pak "Kanonýři" ve finále Poháru FA porazili Liverpool 2:1 po prodloužení a stali se čtvrtým anglickým klubem, jenž získal ceněný double.
Ve 212 utkáních za Arsenal nastřílel Kennedy 71 gólů (v lize měl bilanci 158/53), než se v roce 1974 stal poslední akvizicí legendárního trenéra Liverpoolu Billa Shanklyho. Na Anfield přestoupil v den, kdy Shankly rezignoval na svou funkci, a Liverpool za něj zaplatil 200 tisíc liber, což tehdy byl klubový rekord.
Kennedyho odchod z Highbury velmi roztrpčil jeho spoluhráče v útočné řadě Arsenalu Johna Radforda. "Když odešel, nemohl jsem tomu uvěřit a měl jsem pocit, že je velká škoda roztrhnout naši dvojici. To spojení předtím trochu haprovalo, ale byl jsem si jistý, že se zakrátko zase dá dohromady," poznamenal Radford, který pak sám v prosinci 1976 Arsenal po 12 sezónách v prvním týmu opustil.
Během osmi slavných let v Liverpoolu si Kennedy připsal 393 startů v soutěžních duelech a 72 vstřelených branek (z toho v lize 275/51). Stal se miláčkem tamních fanoušků, které uchvacoval častými úniky ze středu pole a smrtící koncovkou.
Shanklyho trenérský nástupce Bob Paisley udělal z útočníka Kennedyho levého záložníka a ten se stal klíčovou součástí červeného brankostroje, jenž sbíral mistrovské tituly i domácí a evropské pohárové trofeje.
Vrcholným okamžikem Kennedyho kariéry asi byl jeho gól do sítě Bayernu Mnichov v semifinálové odvetě PMEZ 1980/81. Na jeho trefu dokázal bavorský celek odpovědět jen vyrovnávací brankou a po bezbrankové remíze v úvodním utkání na Anfieldu postoupil Liverpool do finále soutěže, kde pak triumfoval nad Realem Madrid (1:0).
Kennedy byl pilířem jedné z nejúdernějších záložních řad "Reds", v níž nastupoval po boku Graeme Sounesse, Terryho McDermotta a Jimmyho Case. Paisley o něm ve své knize vydané v roce 1983 napsal, že to byl "jeden z nejskvělejších a asi nejnedoceněnější hráč Liverpoolu".
Po jeho úmrtí vedení Liverpoolu v prohlášení uvedlo: "Všichni v FC Liverpool jsou v tomto smutném a těžkém čase myšlenkami s Rayovou rodinou a přáteli." Arsenal na twitteru připojil: "Všechny v Arsenalu rozesmutnila zpráva o skonu Raye Kennedyho. Ray jako jeden z gigantů ročníku 71 bude bolestně chybět jeho přátelům, rodině a všem v klubu. Odpočívej v pokoji, Rayi."
V roce 1982 Kennedy odešel za 160 tisíc liber do Swansea City, kde pod svým bývalým spoluhráčem z Liverpoolu Johnem Toshackem dokonce znovu bojoval o mistrovský titul. "Labutě" však v anglické lize prohrály pět ze šesti posledních zápasů a skončily až na šestém místě se ztrátou 17 bodů na šampiona Liverpool. V téže sezoně Swansea nicméně získalo Velšský pohár po finálovém vítězství 2:1 v derby s věčným rivalem Cardiffem City.
Kennedy pak ještě krátce oblékal dres Hartlepoolu United, kde se po znovuzvolení klubu do čtvrté divize stal hrajícím trenérem. Ve stejné roli pak chvíli působil i v kyperském Pezoporikosu.
Za anglický národní tým Kennedy debutoval v březnu 1976 a hned se uvedl gólem vstřeleným do sítě Walesu v přátelském utkání. V mužstvu "Three Lions" se však prosazoval jen sporadicky vzhledem ke stabilně kvalitním výkonům Trevora Brookinga na levé straně zálohy.
Na ME 1980 v Itálii odehrál dva ze tří duelů Anglie v základní skupině a v následujícím roce se reprezentace vzdal, zjevně nespokojený s tím, jak ho přehlíží trenér Ron Greenwood. "Rezignuji tady a teď, protože už nechci být Greenwoodovou družičkou," prohlásil Kennedy a dodal, že jej "červený dres Liverpoolu naplňuje větší hrdostí než bílý trikot Anglie". Jeho reprezentační bilance se tak zastavila na 17 utkáních a třech gólech.
V říjnu 1987 Kennedyho, který byl tou dobou už skoro tři roky nemocný, opustila jeho manželka a matka jeho dvou dětí, poté co ji v domácí hádce udeřil do tváře a skopl ze schodů. Skončilo tak patnáctileté manželství naplněné řadou fotbalistových nevěr.
Rozvodové řízení i podnikatelské pokusy přivedly Kennedyho na mizinu a účty za jeho léčení musela hradit Asociace profesionálních fotbalistů (PFA). V dubnu 1991 Arsenal a Liverpool uspořádaly benefiční zápas ve prospěch Kennedyho, ale ten byl i tak nucen ještě v témže roce prodat své medaile a 17 reprezentačních čapek, aby získal prostředky na stále nákladnější léčbu. Setkal se také s idolem svého dětství, olympijským vítězem a mistrem světa v boxu Muhammadem Alim, jenž stejně jako on trpěl Parkinsonovou chorobou.
Když v roce 1974 opouštěl Anfield kouč Shankly, rozloučil se poznámkou na adresu Kennedyho, který byl jeho posledním dárkem pro milovaný klub. "Je velký, odvážný a silný. S jeho příchodem teď máme nejsilnější lavičku, jakou jsme kdy měli. On bojuje od první do poslední minuty a byl na prvním místě seznamu hráčů, které jsem chtěl získat. Viděl jsem ho na tréninku a vypadá dobře. Připomíná mi Rockyho Marciana."
Památku muže, který po léta prokazoval odvahu a bojovnost na fotbalovém hřišti a potom ještě déle v bitvě s těžkou nemocí, uctí ve středu oba liverpoolské kluby před vzájemným ligovým utkáním na hřišti Evertonu.
(PLEJER.CZ)