Sedmdesátiny slaví slovenská fotbalová dvojčata Čapkovičova

Oba bratři se prosadili také v československé reprezentaci, byť se jim nepodařilo hrát v národním dresu najednou. "Jediná věc, která mě v kariéře mrzí, je, že jsem si v reprezentaci nezahrál s mým bratrem Jánem. Byli bychom rarita, první dvojčata, která by něco takového dokázala," vzpomínal Jozef, který za Československo poprvé nastoupil v září 1974. Ján sice svou reprezentační kariéru uzavřel až o tři měsíce později, na hřišti se ale nesetkali.

Jozef, který tvořil už ve Slovanu výbornou stoperskou dvojici s dalším skvělým hlavičkářem Antonem Ondrušem, v národním týmu dosáhl na slavný titul na ME v Bělehradě v roce 1976. Z žádného podobného úspěchu v reprezentaci se Ján radovat nemohl. Podílel se sice na postupu na světový šampionát v Mexiku 1970, na samotném mistrovství ale Československo prohrálo všechny tři zápasy ve skupině, Ján Čapkovič přitom nastoupil jen do závěrečného utkání s Anglií.

Kromě reprezentace ale bratři Čapkovičové strávili většinu kariéry spolu - začínali v Červené hvězdě Bratislava (pozdější Inter), odkud je v 19 letech přetáhl na druhý břeh Dunaje konkurenční Slovan. Jejich cesty se rozdělily teprve krátce před třicítkou s odvedením do armády. Zatímco Jozef si vojenskou službu "odkroutil" v pražské Dukle, odkud se po roce vrátil do domovského Slovanu, Ján už strávil zbytek hráčské dráhy v dresu Červené hvězdy Bratislava.

"Byl jsem nejstarší voják Varšavské smlouvy, základní službu jsem končil v 31 letech," vyprávěl Ján Čapkovič, který spolu s bratrem studoval skoro deset let Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. "Slovan chtěl, abychom natahovali studium, odkládali státnice a diplomku, zkrátka aby nás nepovolali," dodal. Po konci kariéry se Ján stal funkcionářem v Červené hvězdě (později SKP), Jozef působil jako ředitel bratislavského inspektorátu práce. Fotbalu se oba dál věnovali jako delegáti.