Býval skvělým fotbalovým záložníkem, po ukončení hráčské kariéry se nějaký čas věnoval trénování a v posledních letech se jako předseda UEFA a viceprezident FIFA výrazně prosazuje i na funkcionářském poli. Francouz Michel Platini, trojnásobný držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy a jedna z největších legend světové kopané, oslaví 21. června šedesátiny.
Hvězda "božského Michela" nejjasněji zářila v první polovině 80. let, kdy pomohl Francii k titulu mistra Evropy a Juventusu Turín k triumfu v PMEZ i PVP. Muž s číslem 10 na zádech přivedl roli tvořivého záložníka téměř k dokonalosti, kromě geniálních přihrávek ho zdobila i prudká, přesná a hlavně účinná střelba.
Krátce po ukončení hráčské kariéry v roce 1987 se Platini stal trenérem francouzského národního celku, avšak po neúspěchu na ME 1992 ve Švédsku na svou funkci rezignoval. Začal se věnovat funkcionařině a brzy se prosadil do výkonných výborů FIFA i UEFA. V roce 2007 byl zvolen předsedou UEFA, od té doby svůj post dvakrát obhájil, naposledy letos v březnu.
"Jsem fotbalový romantik. Nechci, aby ve fotbale převažovala pouze ekonomická hlediska. Fotbal musí vydělávat peníze, ale ty nesmějí potlačovat sport," naznačil svou vizi Platini, jenž se v nové roli zasadil o reformy klubových soutěží, prosadil též přísnější finanční pravidla pro kluby. Uspěl i s revolučním návrhem společného mistrovství Evropy 2020, které se bude konat v 13 zemích.
Rodáka z Joeuf přivedl k fotbalu jeho otec Aldo, velký milovník nejpopulárnějšího kolektivního sportu. První profesionální zkušenosti získal Platini v mužstvu Nancy, jež v roce 1975 dovedl zpět do první ligy. Již o rok později debutoval i v reprezentaci, v utkání proti Československu se uvedl parádním gólem do sítě loučícího se brankáře Iva Viktora.
Platini se trefil i na MS 1978 v Argentině, ale Francouzi balili kufry už po základní skupině. O čtyři roky později ve Španělsku už "generál Michel" zářil, avšak francouzským osudem se stejně jako v roce 1986 v Mexiku stal semifinálový duel proti Německu. Jeho jedinou medailí ze světových šampionátů je tak bronz z Mexika.
Vrcholným Platiniho představením za národní tým se stalo mistrovství Evropy 1984 před domácím publikem. Francouzský kapitán nastřílel v pěti utkáních devět branek včetně dvou hattricků a dovedl svůj tým k vytouženému zlatu.
Mezitím se přes AS St.-Étienne, s nímž v roce 1981 vybojoval francouzský primát, dostal do Itálie. V dresu Juventusu se Platini rychle stal nejzářivější hvězdou Serie A, "Staré dámě" pomohl v letech 1982 až 1987 ke dvěma titulům, triumfu v domácím poháru i vítězstvím v PMEZ, PVP, Interkontinentálním poháru a Superpoháru.
V té době byl Platini považován za jednoho z nejlepších fotbalistů na světě, o čemž svědčí i tři Zlaté míče časopisu France Football z let 1983 až 1985. Když se v roce 1987 loučil s aktivní kariérou, měl na kontě 41 branek v 72 utkáních za reprezentaci, což z něj dodnes dělá historicky druhého nejúspěšnějšího francouzského střelce za Thierrym Henrym. V 583 soutěžních duelech v klubových barvách zaznamenal 313 gólů.
"Nikdy jsem nebyl příliš silný, ale vždy jsem na sobě pracoval daleko více než ostatní. Za každou cenu jsem chtěl být nejlepší," vysvětloval tajemství svého úspěchu otec dvou dětí a milovník golfu, jenž v roce 1998 pomáhal uspořádat světový šampionát doma ve Francii.
(ČTK)