PLEJER.CZ
pátek 21.11.2014
14:33

Po osmi měsících u mládežnických reprezentací se fotbalový trenér Pavel Hoftych přesvědčil, že působení v klubu a u národního týmu se nedá vůbec srovnávat. Hlavní rozdíl vidí v tom, že u reprezentace se složitě pracuje s týmem z hlediska herního systému a taktiky, protože si hráči přinášejí návyky z klubů. Proto chápe trenéra Pavla Vrbu, že v národním týmu vsází hodně na hráče, kteří i v klubu mají podobné úkoly jako v reprezentaci.

"Trénovaní v klubu a reprezentaci se nedá vůbec srovnat. Nemáte hráče k dispozici jako v klubu, dostanete je i s jejich návyky. Proto je reprezentační trenér spíše manažer," řekl Hoftych na workshopu pro novináře.

Často se tak potýká s taktickými komplikacemi, kdy jednotliví hráči mají různé návyky. "Třeba v mládežnických týmech Sparty chtějí při dlouhých nákopech, aby stopeři couvli a brali to defenzivní záložníci, my to v reprezentaci řešíme jinak a pak jsme překvapení, když nám ti stopeři couvají," uvedl příklad Hoftych.

"Nebo třeba Simič v AC Milán hraje na beku v podstatě třetího stopera a nechodí k lajně, což po něm chceme my. To je pak potřeba na trénincích řešit, ale je jich tak málo, že je to velmi složité," řekl sedmačtyřicetiletý trenér, který působí u reprezentačních výběrů do 20 a do 18 let.

Proto je podle něj jedním z důvodů úspěchu trenéra Pavla Vrby u reprezentačního A-týmu to, že vsází na hráče, kteří si z klubu přinášejí podobné návyky, které po nich sám chce, anebo jsou schopni se rychle přeorientovat. "Je vidět, že trenér Vrba hodně sází na hráče, kteří ve svých klubech hrají na svých postech tak, jak to od nich chce i on a přináší to své ovoce. Vědí, co po nich chce, rychle se adaptují na reprezentaci," míní Hoftych.

S hráči, kteří by měli být budoucností českého fotbalu, se Hoftych snaží pracovat i individuálně a dává jim úkoly na zlepšení. "Každý dostane domácí úkol. Například tam máme jednoho hráče, který hraje u lajny, ale neumí takové ty rohlíky, kterými by posílal přihrávky po lajně a centroval. Je to poctivý kluk, má všechny předpoklady, aby se prosadil, ale tohle prostě k tomu potřebuje umět. Jenže na tréninku čtyři z pěti těchto míčů zkazil, proto jsem mu dal za úkol se to naučit," popsal.

Rovněž poznal, že u národního týmu se složitě experimentuje s rozestavením, jelikož není čas hráčům změnit návyky. "Po mistrovství světa jsme si udělali analýzu rozestavení a chtěli jsme ho zkusit po vzoru Nizozemska změnit. Kluci to byli schopní na chvíli vstřebat, ale ve chvíli, kdy se začalo prohrávat a byla těžší situace, tak jim v hlavě přepnulo, začali se spoléhat na to, co znají z klubu a v tu chvíli z toho byl hrozný chaos. V klubu bychom je to naučili, ale v reprezentaci je to problém," řekl Hoftych. "Proto u reprezentací zůstáváme u toho, že musíme hrát se čtyřmi obránci a pak už si to každý trenér upravuje podle svého."

Připouští, že u hráčů narozených v letech 1992 až 1996 je problém s malým počtem kvalitních útočníků hrajících v nejvyšších soutěžích. "Ve dvacítce máme Linharta, který hraje nehraje v Budějovicích, a Chorého, který spíše nehraje v druholigové Olomouci. Ostatní hrají juniorku, MSFL, ČFL a to na mezinárodní úroveň nestačí. Ani v jednadvacítce není moc gólových útočníků," řekl Hoftych.

"Podle mě je to tím, že před pěti šesti lety se začalo přecházet z rozestavení 4-4-2 na 4-5-1, takže je to matematický problém. Když jsem trénoval v Bohemce a hráli jsme 4-4-2, měl jsem tam čtyři útočníky a točil je. Teď se v klubech také točí, ale jen ve dvou, proto se tolik mladých kluků nedostane na hřiště," uvedl.

Pozoruje však, že od ročníku 1997 už dorůstá více hráčů, kteří by se mohli v útoku prosazovat v čele s velkým talentem Václavem Černým z Ajaxu. "Od osmnáctky dolů rostou kvalitní útočníci. Pomohlo k tomu i to, že se v nejmenších kategoriích zmenšilo hřiště a kluci jsou více ve hře a dostávají se od mala častěji do zakončení," dodal.

(ČTK)